Ježek I.
Naturfakt. Přírodou a letícím ptákem náhodně vytvořené dílo.
2006, neprodejné
Zobrazit
Akryl střílený pistolí a dělem na sololit
2006, soukromá sbírka
Zobrazit
Akryl střílený pistolí a dělem na sololit, diptych 2 x 58 x 80 cm.
2006, soukromá sbírka
Zobrazit
Betonovo-skleněná interaktivní plastika. Zeď mezi národy, mezi lidmi, v nás samých.
Výška 2.3 m, šířka 1,6 m, váha320 kg
Light design: fa. Precilum, sound design: Tomáš Háček
2018 https://www.youtube.com/shorts/FWDgdhQLznE https://www.youtube.com/shorts/iyxbnoH-gR8
Zobrazit
Interaktivní betonová plastika - Výtvarný objekt, nazývaný „Weihnachtsbaum“, je sestaven ze tří železobetonových ježků, které během druhé světové války sloužily jako protitankové zábrany. Spodní ježek má původní velikost, zatímco střední a vrchní díl jsou zmenšeny podle poměru zlatého řezu 1,618. Celkově má strom dvanáct bodlin, přičemž obvod spodního dílu činí dvanáct decimetrů. Číslo dvanáct hraje v kontextu díla symbolickou roli. Odkazuje na tragický teroristický útok, ke kterému došlo 19. prosince 2016 na berlínských vánočních trzích, při němž přišlo o život dvanáct lidí. Od této tragédie jsou vánoční trhy zabezpečovány zábranami, které mají zabránit opakování podobného útoku. Strom tak vyjadřuje solidaritu s oběťmi tohoto činu a obecně se všemi, kdo byli zasaženi násilím. Dílo zároveň symbolizuje vánoční stromek jako univerzální symbol svátků míru a pokoje. V hlubší rovině pak evokuje obraz stromu poznání z ráje Eden, čímž otevírá otázky lidského vědomí, solidarity a historie.
Výška 2,2 m, váha 420 kg
Software: Archona Labs
2019
Zobrazit
Materiál: Semtex
Dílo „Noa“ mělo být v prvé řadě kritikou sexuálního násilí, šovinizmu, patriarchátu a militarismu. Mělo být kritikou moci uniforem, které po staletí vytváří kult síly k ochraně svobod a zároveň schizofrenně staví své vědomí mužské síly nad ostatními, tak jako to bylo v případě Noy Pothoven. Ta musela už v jedenácti letech čelit sexuálnímu obtěžování a ve čtrnácti letech znásilněním od dvou mužů.
Od počátečního přemítání nad tím, co člověka zformovalo k tak silnému nutkání, že sexuálně zmrzačí druhého člověka, navíc dítě, jsem obrátil pozornost od těchto drsných témat k myšlence svobody, kdy se existencialisticky jeví odebrání vlastního života jako jediná dokonalá svoboda. Ani tato myšlenka mě však při tvorbě neuspokojovala a přes krátké přemítání nad fenoménem odpuštění, nalézám pro plastiku slovní spojení: pokoj, mír a klid. Tím se ale posílen vracím na „počátek“, který je vystavěný na životech a smrti lidí v celých generací.“
Kromě vytvoření a vystavení sochy, jsem posledních deset dní před vernisáži v Galerii Prostor ( 1. června 2020 ) nepřijímal potravu, jakožto součást díla.
Nizozemská dívka Noa Pothoven od napadení trpěla silnými depresemi, na jejichž základě chtěla podstoupit eutanazii. Ta ji pro její nízký věk nebyla dovolena, tak v pouhých sedmnácti letech v doprovodu svých rodičů dobrovolně zemřela na vyčerpání žízní a hladem.
2020, mhr
Zobrazit
@stor@a /st/ o c/rt@tud@n/ a fr@cț@un@lor, a rřzboa@/lor 歴@ a lupt/lor p/ntru put/r/. D/c/nța 歴@ žnț/l/g/r/a pol@t@cř nu au fost n@c@odatř luat/ ca o modal@tat/ žnrřdřc@natř 歴@ n/sch@mbatř d/ d@r@jar/ a soc@/třț@@, c@ ma@ d/grabř ca o alt/rnat@vř la "anormal@tat/a" d@n t@mp d/ pac/. 歴@ žn astf/l d/ mom/nt/, când @n@m@l/ luptřtor@lor s/ od@hn/sc, apar/ jocul c@v@l@zaț@/@, al d@alogulu@ 歴@ al cřutřr@@ d/ a žnț/l/g/ op@n@@l/ c/lorlalț@; p@lon@@ d/ bazř a@ pol@t@c@@ d/mocrat@c/. Dar urmřr@r/a constantř a unu@ acord žn cadrul unu@ d@alog pol@t@c d/c/nt par/ n/sfâr歴@tř 歴@ @nd/c@sř. @ar ac/astř apar/ntř @nd/c@z@/ stârn/歴t/ rřzbo@n@c@ cu o r/tor@cř pol@t@cř ascuț@tř car/, pr@n poz@ț@a lor hotřrâtř, popul@smul 歴@ r/sp@ng/r/a pr@nc@p@alř a op@n@@lor c/lorlalț@, par žncr/zřtor@ 歴@ ca ad/vřraț@ l@d/r@. Pol@t@ca d/c/ntř žnc/p/ sř f@/ p/rc/putř d/ c/třț/an ca f@@nd slabř žn ac/st cont/xt. C/třț/anul nu vr/a un l@d/r slab. /l cons@d/rř cř d/c@z@@l/ @m/d@at/, f/rm/, s@gur/, sunt c/l/ cor/ct/. Cř přr/r@l/ c/lorlalț@ n/hotřrâț@ sunt dřunřtoar/. C/třț/anul nu-歴@ dř s/ama cř d/mocraț@a a fost žnlocu@tř d/ popul@sm, car/ ar/ un sp@r@t m@l@tant. Žncr/d/r/a pol@t@cř m@l@tantř žn s@n/ a câ歴t@gat břtřl@@, rřzboa@/ žn @stor@a om/n@r@@, dar nu poat/ stab@l@ n@c@odatř o pac/ durab@lř. P/ntru o conduc/r/ put/rn@cř /st/ o t/amř constantř d/ a p@/rd/ put/r/a. Ac/歴t@ l@d/r@ s/ aflř sub o pr/s@un/ constantř, nu au žncr/d/r/ žn n@m/n@ 歴@ /xp/r@m/nt/azř o n/sfâr歴@tř žngr@jorar/ 歴@ t/amř žn @nt/r@orul lor, luptându-s/ cu /@ žn歴@歴@, cřutând du歴manul, d/oar/c/ žn mom/ntul žn car/ @nam@cul @nt/rn sau /xt/rn /st/ r/cunoscut 歴@ gřs@t, žngr@jorar/a 歴@ t/ama d@spar. Amb@val/nța 歴@ t/ama l@d/r@lor s/ rřsfrâng/ sub d@f/r@t/ form/ asupra altor oam/n@, asupra naț@un@@. R/tor@ca durř 歴@ n/d/mocrat@cř d/v@n/ l@mbajul m@l@tant@smulu@. . Ac/st lucru tr/z/歴t/ alt/ cap/t/ popul@st/ 歴@ @ntrans@g/nt/ 歴@ alt/ țřr@. Urm/azř un confl@ct rřzbo@n@c. Rřzbo@ul /st/ obs/s@a fr@c@@ c/lor car/ nu pot přstra pac/a. O břtřl@/ žntr/ do@ l@d/r@, do@ la歴@, douř naț@un@ la歴/, @ar pr@ntr/ c/@ morț@ s/ cautř /ro@ 歴@ s/ žnc/arcř sř s/ /xpl@c/ d/ c/ s-a žntâmplat ac/st lucru 歴@ c@n/ /st/ v@novat. C/třț/anul, omul d/ rând, al/gřtorul, /st/ d/ v@nř, p/ntru cř l@d/r@@ 歴@ pol@t@c@/n@@ sunt mod/laț@ d/ op@n@@l/ oam/n@lor ob@歴nu@ț@. 歴@, žn c/l/ d@n urmř, oam/n@@ al/g unul d@n douř lucrur@: d/c/nța sau c/rt@tud@n/a c@clulu@ @stor@/@.
AKRYL STŘELENÝ DĚLEM NA SOLOLIT - 145 x 85 cm
2020
Zobrazit
Akryl na sololitu 135x120
Historie se mění, slova zůstávají.
Nigger pochází z latinského slovníku a znamená „černý“.
Na rozdíl od slova Slovan není přímým synonymem otroctví.
Slovo Slovan má od raného středověku symboliku otroka a otroctví. Slave - Slav; esclave - Slave; esclavo - Eslavo, atd. Tato slovní spojení přetrvává do dnešních dnů v drtivé většině slovníků západní a jižní Evropy, nebo i slovníku staroarabštiny.
Dřívější název jakým do středověku Germáni označovali Slovany, byl výraz Venedi. V některých pramenech se klade rovnítko mezi oba termíny. Označení „Vendi“ použil již v šestém století gótský historik Jordanes ve svém díle Getica.
V německém, španělském, latinském a dalším slovníku znamená slovo vende prodej, popřípadě prodej dražbou. Zda je spojitost stejná jako při označení Slav(e), tedy že jsou tito lidé určení k prodeji, je ovšem otázka.
Tisíc let nájezdníci lovili Slovany jako výnosné zboží. Avaři, Mongolové, Tataři, Chazaři, Frankové i sami Slované, muslimové i křesťané, lovili slovanské pohany jako otroky. Unesení lidé byli jako zboží po deset staletí prodáváni do západní Evropy, východní Asie, Córdobského chalifátu, do Bagdádu, fátimovského chalifátu na severu Afriky, atd.
Ze západních center obchodu s otroky Prahy, Magdeburgu, Dortmundu, Kolína, Řezna, Dortmundu cestovali na jih, nebo do Porýní. Mužští otroci byli všichni bez výjimek před prodejem kastrováni.
U unesených lidí se nejednalo o nízká čísla. Jenom Tataři z Krymu při nájezdech severním směrem během takzvaného „sklízení stepí“ v 15. až 18. století dle odhadů historiků odvlekli do otroctví z Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Polska na tři miliony lidí.
Slovanští otroci sloužili jako sluhové, prostitutky, otročtí žoldáci a řemeslníci. Mnozí dosáhli v otroctví vysokých úředních pozic, nebo uměleckého uznání.
Snaha otrokářských zemí o život v pohodlí na úkor otroků z celého světa vedla k vyšlechtění pocitu nadřazenosti. Otrokářské státy a lidé v nich celé generaci braly slovanské národy jako na méněcenné. Vědomě, nevědomě, naučeně. V některých zemích pocit nadřazenosti vůči slovanským zemím přetrvává do dnešních dob.
Bývalé otrokářské národy nikdy nevěřily Slovanům, stejně jako nevěří otrokář svému otrokovi a slovanské země nikdy plně nedůvěřovaly bývalým otrokářským zemím, stejně jako otrok otrokáři. Porušená slova dohod a mezinárodních smluv v dávné i moderní historii se odrážejí na dlouhotrvajícím napětí a neporozumění mezi národy východu a západu, až do dnešních dní.
Každý národ se bojí podrobení. Ale strach být znovu otrokem je nebezpečný. Strach o svobodu totiž živí staré návyky: vidět svět černo-bíle, a nevnímat, že historie lidstva je vývoj v kontextu doby a slova a jejich dávné významy jsou pouze milníky.
česky: otrok – Slovan
esperantem: sklave – Slavo;
anglicky: slave - Slav;
dánsky: slave – Slaver;
nizozemsky: slaaf - Slaaf;
irština: sclábhaí – Slav;
italsky: schiavo – Slavo;
katalánsky: esclau – Eslau;
lucemburština: sklave – Slawesch;
portugalština: escravo – Eslavo;
švédsky: slav – Slav;
německy: sklave – Slawe;
rumunsky: sclav - Slav;
frísky: slaaf – Slav;
francouzsky: esclave - Slave;
staroarabština: saqaliba – Saqaliba
2022
Zobrazit
Akryl na sololitu 145x120
Slovo ZLO bylo vymyšleno k vysvětlení události,
které lidé nebyli schopni nebo nechtěli pochopit.
Společně se slovem NE, jde o jedno z prvních slov, které bylo vyřčeno.
Zlo bylo vymyšleno, aby alespoň trochu vysvětlilo tmu,
aby varovalo a upozorňovalo před neznámým nebezpečím.
Časem se stalo přeludem,
mýtem bolesti a jednoduchým odsouzením neznámého.
Zlo bylo zneužito.
Lidská existence momentálně funguje v největší konspirační teorii – realitě,
jaká kdy byla. Člověk je odmala očkován, že ve zlo musí věřit.
Není jiná alternativa myšlení na výběr.
Zlo se stalo každodenním druhem.
Je jednodušší hledat v ostatních to špatné a ze sebe dělat lepšího člověka.
Na víře v to, že jsou lidé zlí, si založily své živobytí
instituce, společenství, celé národy.
Instituce použili přelud zla proti lidem jako strašáka, jako bič i jako odměnu.
Lidé se stali nejenom otroky zla, ale i jeho neustálými budovateli.
Namísto hledání vysvětlení a porozumění (které je často dlouhé a náročné) je jednoduší obvinit, odsoudit a vyřknout ortel.
Už od mala je dětem vštěpováno, že jsou zlé!
Každému dítěti to bylo alespoň jednou řečeno!
Neexistuje zlo v lidech.
Když lidé jednají špatně a nemorálně,
tak na základě úhlu pohledu své pravdy,
ovlivnění vlastními traumaty, nemocí, bolestí svých předků.
Slovo zlo je anonymní obecné přízvisko, které lidem dovoluje zabíjet jedince a celé národy ve jménu vlastní pravdy a lásky.
Slovo zlo zaslepuje, aby nebylo vidět, že druzí lidé mají své
příběhy, city a emoce.
Kdo používá slovo zlo, připravuje se na válku.
2022
Zobrazit
Světelná instalace. Materiál: Gáza Hudba: Beata Bocek
“Stop Genocidě - Bezejmenní” je polopropustný prostor vytvořený jako prostředek ke zkoumání a nalézání důvěry k cizím lidem, jiným kulturám a názorům. Primárně dílo neslouží ke kritice, ale snahy o pochopení, že bolest války vložena na bedra vzdáleného lidu, je selháním lidskosti.
V předvečer nelidského masakru 7. října, spáchaného skupinou Hamás a následné neadekvátní odezvy Izraelských ozbrojených složek se autor zamýšlí nad prázdnem, které zůstává, když ve válce umírají bezejmenní civilisté, děti, ženy, muži. Tisíce bezejmenných obětí jsou i výsledkem izraelsko-palestinského konfliktu. Židovský národ byl za holocaustu obětí genocidy, nyní jsou jeho představitelé ze stejného zločinu obviňováni, jako by se historie točila v kruhu traumat.
Dílo hlouběji pracuje s pocitem odcizení a anonymity, které jsme si vytvořili pro oběti vzdálených konfliktů. Problémy, které se nás přímo dotýkají, jsou pro nás důležitější než vzdálené utrpení. Jakoby se cizí válka stala součásti lidské existence a my je přijali formou normality, ruku v ruce s vírou vidět v pro nás neznámých bezejmenných lidech zlo, nebo alespoň si svou nečinnost obhajovat tím, že si vzdálení bezejmenní za své utrpení můžou sami. Dílo vyzývá k hlubšímu zamyšlení se nad lidskou přirozeností a morální odpovědnosti.
SVĚTLO VALMEZ 2024
Zobrazit
Světelná instalace. Materiál: Gáza Hudba: Beata Bocek
“Stop Genocidě - Bezejmenní” je polopropustný prostor vytvořený jako prostředek ke zkoumání a nalézání důvěry k cizím lidem, jiným kulturám a názorům. Primárně dílo neslouží ke kritice, ale snahy o pochopení, že bolest války vložena na bedra vzdáleného lidu, je selháním lidskosti.
V předvečer nelidského masakru 7. října, spáchaného skupinou Hamás a následné neadekvátní odezvy Izraelských ozbrojených složek se autor zamýšlí nad prázdnem, které zůstává, když ve válce umírají bezejmenní civilisté, děti, ženy, muži. Tisíce bezejmenných obětí jsou i výsledkem izraelsko-palestinského konfliktu. Židovský národ byl za holocaustu obětí genocidy, nyní jsou jeho představitelé ze stejného zločinu obviňováni, jako by se historie točila v kruhu traumat.
Dílo hlouběji pracuje s pocitem odcizení a anonymity, které jsme si vytvořili pro oběti vzdálených konfliktů. Problémy, které se nás přímo dotýkají, jsou pro nás důležitější než vzdálené utrpení. Jakoby se cizí válka stala součásti lidské existence a my je přijali formou normality, ruku v ruce s vírou vidět v pro nás neznámých bezejmenných lidech zlo, nebo alespoň si svou nečinnost obhajovat tím, že si vzdálení bezejmenní za své utrpení můžou sami. Dílo vyzývá k hlubšímu zamyšlení se nad lidskou přirozeností a morální odpovědnosti.
SVĚTLO VALMEZ 2024
Zobrazit
